Nedostatek spánku s miminkem: Jak to zvládnout

Miminko se narodí bez hotových vnitřních hodin. V prvních týdnech spí po úsecích asi 30 minut až 3 hodiny, rovnoměrně přes den i v noci, a většinou pije 8–12krát za 24 hodin – i v noci. Pokud kojíš, právě tohle časté přikládání udržuje tvorbu mléka.

Mnoho miminek navíc večer pije po krátkých intervalech i několik hodin. Takzvaný cluster feeding je normální a není to známka toho, že bys měla málo mléka; takové fáze většinou trvají dva až tři dny.

Důležité v prvních týdnech: dokud miminko znovu nedosáhne své porodní váhy – obvykle po 10 až 14 dnech –, nemělo by být bez jídla déle než asi 4 hodiny ani v noci. Pokud spí déle, jemně ho vzbuď: svlékni ho, vyměň plenku, dej ho kůži na kůži. Dlouhý noční úsek ve druhém týdnu tedy není dárek, který je potřeba si užít. Teprve když miminko dobře přibývá a má od asi 5. dne života alespoň 6 těžkých, počůraných plen za 24 hodin, může v noci spát tak dlouho, jak chce.

Zhruba od 8. až 12. týdne se začíná vytvářet rytmus dne a noci. „Od“ znamená: začíná se rýsovat – často je jeden noční úsek o něco delší než ostatní. Ustálenější bývá rytmus většinou až mezi 3. a 6. měsícem a přibližně do 6 měsíců k němu patří aspoň jedno noční krmení. Samotné časté buzení není důvod k obavám; k pediatrovi patříte, pokud miminko špatně pije, má méně mokrých plen nebo nepřibývá dobře. U předčasně narozených dětí se všechny údaje počítají od termínu porodu.

Máš obavu, že samo tvoje miminko spí málo? Novorozenci na začátku obvykle zvládnou být vzhůru jen asi 35–75 minut v kuse, v 8 týdnech asi 60–90 minut. Když zívá nebo si tře oči, může jít znovu spát.

Sedm hodin v posteli a stejně se cítíš rozbitá? Je to vzorcem spánku, ne tebou. Spánek probíhá v cyklech po asi 90 až 120 minutách a nejhlubší spánek si tělo bere pokud možno co nejdřív po usnutí. Kdo je buzený každou jednu až dvě hodiny, začíná pořád znovu od začátku.

Jedna studie s mladými dospělými to nasimulovala: noc s osmi hodinami v posteli, přerušená čtyřmi probuzeními po asi čtvrthodině, zhoršila pozornost a náladu podobně silně jako noc jen se čtyřmi hodinami spánku. Rozkouskovaný spánek tedy má menší hodnotu, než tvrdí hodiny.

Proto platí: souvislý blok čtyř až pěti hodin zahrnuje dva až tři celé spánkové cykly a dá ti víc než stejná doba po kouskách. Právě o tenhle blok jde u brzkého ulehnutí a střídání na směny níž.

Nedostatek spánku s miminkem bývá nejtvrdší hlavně v prvních dvou až třech měsících. Velká analýza z Německa ukazuje: v prvních třech měsících po porodu spaly matky v průměru asi o hodinu méně za noc než před těhotenstvím, otcové asi o čtvrt hodiny méně. Přibližně to vypadá takhle – každé miminko má svoje tempo:

• Týdny 0–6: pití kolem dokola, večer často cluster feeding. Noci bývají nejrozkouskovanější.

• Asi od 8–12 týdnů: začíná rytmus dne a noci, jeden noční úsek bývá často o něco delší.

• 3–6 měsíců: rytmus se upevňuje. Delší úseky jsou častější – ale i návraty zpět.

• 6–12 měsíců: mnoho miminek se dál budí třeba kvůli zoubkům, infekcím nebo novým vývojovým krokům.

Pro představu: ve věku 0–5 měsíců vychází nejdelší souvislý úsek spánku v průměru na necelých 6 hodin – v prvních týdnech bývá většinou kratší.

O „spánkové regresi“ kolem čtvrtého měsíce mluví hodně rodičů. Pevný, vědecky doložený termín pro ni ale neexistuje. Neklidnější týdny mezi tím jsou přesto normální a přejdou – nic jsi neudělala špatně.

Prosypaná noc není termín v kalendáři. Mnoho miminek v půl roce a i v jednom roce stále nespí šest až osm hodin v kuse – a vyvíjejí se úplně stejně dobře jako ostatní (v jedné kanadské studii podle věku a měřítka od něco přes čtvrtinu až po více než polovinu).

Stojíš před otevřenou lednicí a nevíš, co sis chtěla vzít. Upadlý dudlík tě rozpláče a dobře míněná věta najednou zní jako výčitka. To není slabost povahy, to je nedostatek spánku. Typické bývá:

• Hlava: hůř se soustředíš, víc zapomínáš a reaguješ pomaleji.

• Pocity: nálada lítá nahoru a dolů, jsi rychleji podrážděná a malé překážky působí obrovsky.

• Tělo a každodennost: neustálé zívání, omámení po probuzení, únava celý den – a usínání, jakmile si na chvíli sedneš.

Zrádné je, že vlastní omezení si člověk skoro nevšimne. Dospělí, kteří v laboratoři dva týdny spali nanejvýš šest hodin za noc, dopadli nakonec v testech podobně špatně jako po až dvou probdělých nocích – jejich pocit únavy se ale po prvních dnech skoro dál nezvyšoval. Spánek a psychika jsou navíc úzce propojené: kdo po porodu spí obzvlášť špatně, má častěji depresivní potíže, a skleslá nálada zase dál zhoršuje spánek. Spánek v tomhle období není luxus, ale prevence.

Za volantem je únava nebezpečná. Kdo je vzhůru 17 hodin v kuse, reaguje přibližně jako při 0,5 promile alkoholu v krvi. Rozkouskované noci z tebe dělají podobně nespolehlivého řidiče, aniž by sis to uvědomila. Varovné signály jsou časté zívání, klesající pozornost a potíže udržet stopu. Když si toho všimneš cestou: zastav na nejbližším bezpečném místě, dej si krátký spánek s budíkem a teprve pak pokračuj – nebo si nech přijet pro pomoc. Pokud někam opravdu musíš, třeba na preventivní prohlídku miminka, zeptej se, kdo poveze, vezmi autobus nebo taxi, nebo termín naplánuj po svém nejdelším spánkovém bloku. Když je miminko nemocné, poraď se po telefonu se svým dětským lékařem.

Největší páka proti nedostatku spánku je střídání na směny: místo toho, abyste oba každou noc polehávali v polobdění, má jeden službu a druhý se opravdu vyspí.

• Kdo má službu, spí bez špuntů do uší v ložnici, kde leží i vaše miminko ve své vlastní postýlce – v prvním roce tam patří. Služba nikdy neprobíhá na pohovce nebo v křesle: kdo tam s miminkem v náručí usne, vystavuje ho velkému nebezpečí.

• Kdo má volno, spí se špunty do uší ve vedlejším pokoji. Budí se jen tehdy, když miminko působí nemocně, nebo když ten, kdo má službu, s miminkem v náručí klimbá či je na hraně svých sil – ne kvůli tomu, kde jsou odříhávací plenky.

Místo pevných hodin si rozdělte noc podle krmení. První směnu vezme ten, kdo nekojí nebo ráno nemusí brzy vstávat; druhý člověk jde spát, jakmile miminko večer usne. Předání je po prvním krmení po půlnoci: když vycházejí krmení na 23.50 a 2.30, střídáte se po tom ve 2.30.

Když kojíš, samotné krmení za tebe nikdo neudělá – ale skoro všechno kolem ano. Jednoduché pravidlo: ty kojíš, druhý udělá zbytek. Ten, kdo má službu, ti miminko přinese už při prvních známkách hladu, jako je mlaskání, hledání prsa nebo ruka v puse – rozkřičené miminko se přisává hůř. Oddalovat hlad, abys spala déle, nepomáhá: tvorba mléka se řídí tím, jak často miminko pije. Potom partner převezme odříhnutí, přebalení a uložení zpět a zůstane vzhůru, dokud miminko neleží na zádech ve své postýlce. Ty spíš dál.

V obdobích cluster feedingu začne tvůj chráněný blok prostě až po této fázi, nebo ti partner přinese miminko na kojení do postele a pak si ho zase vezme. Tak jde zvládnout i přispat si o víkendu – nebo s jedním krmením z odstříkaného mléka.

Příklad noci při kojení s partnerem

• 20.00: Kojení, miminko usne – a ty jdeš rovnou do postele.

• Cca 23.00: Partner ti přinese miminko, ty nakojíš vleže, on udělá zbytek.

• Po prvním krmení po 0.00: předání – partner jde spát, službu máš ty, miminko leží v přístavné postýlce.

• Ráno: partner převezme na hodinu péči před prací, ty spíš dál.

• S noční lahví: partner dá ve 23.00 odstříkané mléko – ty spíš v kuse.

Příklad noci s lahví nebo o samotě

• Láhev, první směna: partner krmí do prvního krmení po půlnoci, ty spíš.

• Láhev, druhá směna: od tohoto krmení máš službu ty, partner spí do rána.

• Když jeden pracuje: přes týden ranní směna od 5.00 do 7.00, o víkendu celá noc.

• Když jsi sama: jednou týdně u vás někdo přespí a vezme jednu směnu.

Plán si domluvte přes den, ne ve 3 ráno – to nebývá nikdo diplomatický. A mějte společný přehled: kdy miminko naposledy pilo, jak dlouho spalo? Léky proti horečce a bolesti je potřeba zapsat i s časem, aby se v noci nic nedalo dvakrát. Ať už je to papírek na lednici nebo sdílená aplikace jako Moonsleep, kde partner, prarodiče i hlídání vidí stejný stav: hlavně aby nikdo v polospánku nemusel rekonstruovat, co bylo před dvěma hodinami.

Láhev s odstříkaným mlékem ti může vzít jedno noční krmení – a darovat tak celý blok spánku. Začni až ve chvíli, kdy už je kojení dobře zavedené. Poznáš to sama: miminko už má zpět porodní váhu a při vážení, třeba na preventivních prohlídkách, dobře přibývá; má aspoň 6 těžkých, počůraných plen denně; přisátí nebolí a prso je po kojení měkčí.

1. 1

   Odstříkávání: hned než si lehneš na svůj spánkový blok. Pokud je zpočátku mléka málo, je to normální – plně kojící maminky odstříkají mezi krmeními často jen 15 až 90 ml. Ráno bývá výtěžek většinou nejvyšší, tehdy si můžeš udělat zásobu na další noc.

2. 2

   Uchovávání: v lednici vzadu dole, ne ve dveřích, nejvýš 4 dny.

3. 3

   Ohřívání: ve vodní lázni nebo v ohřívači lahví, nikdy ne v mikrovlnce. Kapka na vnitřní straně zápěstí má být teplá, ne horká. Zbytky vylij.

4. 4

   Krmení: partner drží miminko v polosedě, dělá pauzy a nenutí ho lahev dopít. Tempo i množství si tak určuje samo.

5. 5

   Ulevit prsům: dlouhé noční pauzy mohou v prvních měsících snižovat množství mléka. Když tě probudí napjaté prso, trochu mléka odstříkej rukou: palec a ukazováček dej do tvaru C pár centimetrů za bradavku, zatlač směrem k hrudníku, stiskni, povol a opakuj dokola kolem prsa – jen do povolení napětí, ne do úplného vyprázdnění. Potom chlaď. Jakmile se vzbudíš, nakojíš nebo odstříkáš.

Pokud miminko lahev nechce, zkoušejte to, když je vzhůru a zatím jen lehce hladové, a nech krmit partnera, zatímco ty nebudeš v místnosti.

Varovné signály: tvrdé, zarudlé, horké nebo bolestivé místo v prsu ukazuje na městnání mléka: dál koj nebo odstříkávej, mezi tím chlaď. Pokud se přidá horečka nebo pocit jako při chřipce, nebo se to do jednoho dne nezlepší, vyhledej ještě ten samý den lékařskou radu.

Když jsi samoživitelka nebo je partner delší dobu pryč, není tu nikdo, kdo by převzal péči. Pak rozhodují krátké přesuny a cíleně domluvené střídání.

• Krátké přesuny: postýlka nebo pevně připojená přístavná postýlka stojí přímo u tvé postele, noční stanoviště hned vedle. V noci nemusíš vstávat.

• Do postele brzy: večer si lehni hned, jakmile miminko usne. Co zůstane, zůstane – v noci se nic nedohání.

• Kdo může přespat: nejen máma nebo sestra. Zeptej se kamarádky, sousedky, kolegyně. Jedna noc týdně, kdy někdo jiný převezme jednu směnu, změní hodně.

• Placená pomoc: chůva, která přijde přes den na dvě hodiny, zatímco se vyspíš.

• Dobrovolnická pomoc: na některých místech pomáhají rodinám v prvním roce dítěte dobrovolníci, kteří přijdou na pár hodin týdně – třeba aby sis mohla lehnout. Co je ve tvém okolí, ti poradí Rodičovská linka (606 021 021), i samoživitelkám a samoživitelům.

Upřímně: pokud kojíš, noc s pomocí funguje jen s odstříkaným mlékem nebo s lahví – návod je v části výš.

Více spánku i s miminkem znamená hlavně jedno: dokud v noci často pije, počítá se každá porce spánku – i přes den.

• Udělej z brzkého večera svoji noc. Lehni si hned, jakmile miminko večer usne – ať je to ve 20.00 nebo ve 23.00. Tenhle první blok je nejcennější. Ideálně každý večer: seriál poběží i zítra, tahle šance na spánek ne.

• Naplánuj si šlofík napevno. Když někdo přijde domů nebo na návštěvu, předej mu miminko a běž si lehnout dřív, než se zakecáte. Nastav si budík: už 10 minut po krátké noci znatelně osvěží, zatímco po 30 minutách se často probudíš spíš otupělá. Když má někdo miminko déle, spi rovnou asi 90 minut – celý jeden cyklus.

• Když přes den nemáš střídání: polož miminko na záda do jeho vlastní postýlky nebo do hlubokého kočárku s rovnou plochou ve stejné místnosti a lehni si vedle. Nikdy neusínej s miminkem na hrudníku nebo na břiše – ani „jen na chvilku“.

• Odpočinek se počítá, i když neusneš. Lehnout si, zavřít oči, zůstat v klidu – to není promarněný čas.

• Kávu do první poloviny dne, při kojení nejvýš asi 200 mg kofeinu za den (víc v otázkách dole).

• Alkohol ne jako pomoc na usnutí. Dělá spánek neklidnější a při kojení se stejně doporučuje se mu vyhnout.

• Žádné léky na spaní na vlastní pěst. Některé léky na spaní a starší antihistaminika způsobují, že tě hůř něco probudí; co je vhodné při kojení, najdeš v otázkách dole.

• Když kvůli neustálému poslouchání nemůžeš spát: miminka dýchají ve spánku nepravidelně, funí a dělají pauzy 5 až 10 sekund, aniž by měnila barvu – to je normální. Ponožky se senzorem ani dechové podložky nesnižují riziko syndromu náhlého úmrtí kojence. Pokud tě budí falešnými alarmy, můžeš je klidně vynechat. Kdy už je potřeba jednat, najdeš v boxu „Na tohle si dej pozor“.

Konečně miminko spí – a ty ležíš vzhůru, posloucháš a přemýšlíš. Tohle zná opravdu hodně rodičů. Co může pomoct:

• Předej chůvičku i zodpovědnost tomu, kdo má službu. Pokud jsi sama, miminko stejně leží vedle tebe.

• Nedívej se na hodiny a nepočítej, kolik spánku ještě zbývá. Otoč budík pryč.

• Polož si vedle postele papír a tužku. Co se ti honí hlavou, napiš si – zítra to tam pořád bude.

• Pár minut klidně dýchej a výdech nech delší než nádech.

• Na denní spánek, když má miminko někdo jiný: maska na oči, špunty do uší, zatemněný pokoj.

Pokud to týdny skoro nejde, i když bys příležitost spát měla, promluv si s praktickým lékařem nebo gynekologem. Nespavost navzdory příležitosti ke spánku může být i známkou poporodní deprese – víc níž.

V noci je každý krok navíc moc. Připrav si večer noční stanoviště přímo vedle postele:

• lahev s vodou – pij podle žízně; pití nad rámec žízně množství mléka nezvyšuje

• svačinu do jedné ruky, třeba banán nebo müsli tyčinku

• pleny, vlhčené ubrousky, odříhávací plenu a čisté pyžamko pro miminko

• pro sebe: prsní vložky, poporodní vložky a čisté tričko

• malé teplé světlo, které jde ztlumit, místo stropního osvětlení

• při umělém mléku: převařenou vodu v čisté termosce a prášek odměřený do suché, čisté lahvičky. Míchej až těsně před krmením – nejdřív vodu, pak prášek. Hotové mléko nikdy neudržuj teplé, zbytky vylij.

Přístavná postýlka ušetří nejvíc kroků. Miminko má své vlastní místo na spaní na dosah ruky. Důležité: pevně spojená s rodičovskou postelí, obě plochy ve stejné výšce, žádná mezera, správná originální matrace bez podložky navíc. Nakojíš vleže a pak miminko posuneš zpět do jeho postýlky.

Udrž noc nudnou. Tlumené světlo, tichý hlas, žádné hraní. Přebaluj jen když je to nutné – při stolici, hodně plné pleně nebo opruzeném zadečku –, ideálně před krmením nebo při střídání stran. Žádný rytmus nemusíš vynucovat: nenastavuješ hodiny, jen miminku jemně ukazuješ rozdíl mezi dnem a nocí.

Telefon: krátce a potmě. Jasné světlo obrazovky v noci může posouvat vnitřní hodiny. Když v noci něco zapisuješ: stáhni jas, zapni tmavý režim, zapiš, odlož. A jestli tohle čteš právě v noci: jsem ráda, že jsi tady. Zbytek počká do zítřka.

Přes den si dopřej světlo. Denní světlo je nejdůležitější synchronizátor vnitřních hodin, ideálně už dopoledne. Procházka pomůže vám oběma – miminko ale patří do stínu, protože v prvním roce nemá být na přímém slunci.

Část vyčerpání nepřichází ani tak od miminka, jako od všeho, co se ještě snažíme zvládnout okolo: uklizený byt, obsloužené návštěvy, odepsané zprávy. Škrtni z toho, co jde. Jedno staré pravidlo pro šestinedělí říká: týden v posteli, týden u postele, týden kolem postele.

Na první měsíce stačí malý cíl: Všichni jsou najedení, všichni jsou v bezpečí a ty ses někdy během dne vyspala. Všechno ostatní je navíc. Smíš mít dny, kdy jsi nezvládla nic jiného než být tu pro svoje miminko. To není málo. To je teď to hlavní.

„Dej vědět, kdybych mohla s něčím pomoct.“ Tu větu teď slyšíš často – a nikdy se neozveš. I proto, že ve tři odpoledne ještě nevíš, co tě zachrání v pět. Otoč to: napiš si seznam úkolů a pošli ho dál, jakmile se někdo zeptá. Čím konkrétnější prosba, tím snáz se na ni říká ano:

• „Můžeš ve čtvrtek přivézt jednu porci jídla, kterou jen ohřejeme?“

• „Půjdeš na hodinu s kočárkem ven, abych se mohla vyspat?“

• „Můžeš vyprat jednu pračku a pověsit prádlo?“

• „Vyzvedneš nám v pátek starší dítě ze školky?“

• „Klidně se stav – ale prosím přines něco k jídlu a nezůstávej déle než hodinu.“

Pomoc na dálku

• „Můžeš nám na dva týdny zařídit dovoz jídla nebo nákupy?“

• „Nechtěla bys nám na pár týdnů darovat úklidovou pomoc?“

• „Zavoláš mi každý den v 11.00 na chvilku?“

• „Přijedeš na pár dní a vezmeš pak noci?“

Proti samotě: samota dělá únavu těžší. Jiné rodiče potkáš přes den v rodinných centrech a rodičovských kavárnách, ve skupinách podpory kojení nebo na poporodním cvičení. Nemusíš tam být plná energie – stačí káva mezi lidmi, kteří mají podobné noci.

Nemáš porodní asistentku ani rodinu poblíž? Tyhle kroky zvládneš i sama, jeden po druhém – a ke každému je tu věta do telefonu:

1. 1

   Praktický lékař nebo gynekolog: objednej se kvůli vyčerpání. Nech si vyšetřit krev, promluv o své náladě a zeptej se, jaká pomoc je ve tvém okolí dostupná. „Mému miminku je deset týdnů, jsem úplně vyčerpaná a nemám žádnou pomoc. Potřebuji termín.“

2. 2

   Zdravotní pojišťovna – příspěvek: Podívej se, jestli tvoje pojišťovna přispívá z fondu prevence – některé pojišťovny přispívají třeba na laktační poradenství nebo odsávačku. Zeptej se přímo na infolince své pojišťovny. „Chtěla bych se zeptat, jaké příspěvky po porodu vaše pojišťovna nabízí.“

3. 3

   Porodní asistentka nebo laktační poradkyně: V šestinedělí (6 týdnů po porodu) máš v Česku nárok na tři hrazené návštěvy porodní asistentky doma; žádanku dostaneš při propuštění z porodnice. Později ti s kojením pomůže laktační poradkyně nebo Národní linka kojení 261 082 424. „Hledám pomoc s kojením, mému miminku je deset týdnů.“

4. 4

   Když toho máš víc, než zvládáš: obrať se na dětského lékaře, porodní asistentku nebo na Rodičovskou linku (606 021 021, poradenství zdarma). Nepotřebuješ žádost a to, co řekneš, zůstává důvěrné – jde o podporu, ne o kontrolu. „Jsem sama s miminkem a úplně vyčerpaná. Jaká podpora je v mém okolí?“

5. 5

   Laktační poradenství: pokud přisátí bolí, krmení trvá skoro vždy velmi dlouho nebo miminko nikdy nepůsobí nasyceně, zkontroluj nejdřív sama: brada je opřená o prs, nos je volný, tváře jsou kulaté a slyšíš polykání. Pokud je to dál těžké, nech si přisátí zkontrolovat u laktační poradkyně nebo zavolej na bezplatnou Národní linku kojení.

6. 6

   Využij preventivní prohlídku miminka: na příští kontrole můžeš mluvit i o sobě.

Pokud vyčerpání trvá celé měsíce, poraď se s lékařem, jaká další pomoc by pro tebe přicházela v úvahu, a nech si vystavit lékařské potvrzení, pokud bude potřeba.

Když nekojíš, může noční pomoc někdy působit jen jako přihlížení. Není to tak. Ulevit konkrétně znamená:

• nosit miminko na kojení, pak nechat odříhnout, přebalit, uložit zpátky – a zůstat vzhůru, dokud neleží bezpečně ve své postýlce

• podat vodu a svačinu, aby nemusela vstávat

• vzít pevnou ranní směnu před prací a o víkendu celou noc

• řídit návštěvy: nechat si přinést jídlo a po hodině je mile vyprovodit

• držet přehled: kdy se pilo, byly léky, co je tento týden potřeba?

Nepočítejte, kdo je unavenější. Tahle hádka nemá vítěze. Ptejte se raději: co každý z nás potřebuje, aby zítra bezpečně zvládl den?

Mysli i na sebe: zhruba každý desátý otec zažije mezi těhotenstvím partnerky a prvními narozeninami dítěte depresi. Pokud se stahuješ do sebe, jsi dlouhodobě podrážděný nebo už jen funguješ, ber to vážně – kontakty níž platí i pro tebe.

Když jsi přetažená, vlastní jídlo často spadne na konec seznamu. Přitom se tvoje tělo právě hojí – a pokud kojíš, navíc vyrábí mléko.

• Jez pravidelně malé věci, které zvládneš jednou rukou: obložené pečivo, jogurt s vločkami, ovoce, polévku na ohřátí.

• Pij průběžně během dne, nejlépe vodu nebo neslazený čaj, a dej si lahev tam, kde kojíš nebo krmíš.

• Uvař jednou, jez dvakrát: zamraz dvojité porce – nebo vaření úplně předej těm, kdo chtějí pomoct.

• Pokud kojíš, ber denně tabletu jódu se 100 mikrogramy. Máš-li onemocnění štítné žlázy, prober to předem s lékařem.

Pokud je vyčerpání navzdory všemu neobvykle silné nebo se nelepší, stojí za to podívat se i na tělo – a neodbýt to jako „normální únavu“.

• Chudokrevnost: kvůli ztrátě krve při porodu může vzniknout nedostatek železa. Dělá slabost, bledost a zadýchávání už při malé námaze. Krevní obraz ukáže, jestli železo potřebuješ.

• Štítná žláza: v měsících po porodu se může zanítit a vyvolat únavu, nespavost, nervozitu, bušení srdce nebo skleslost. I to objasní krevní test.

• Bolest: po císařském řezu, při poranění po porodu nebo s bolavými bradavkami se spí špatně. Nemusíš to vydržet bez pomoci: ibuprofen a paracetamol se při kojení považují za léky první volby, dávkování prober s lékařem nebo v lékárně. Po císařském řezu si nech miminko v noci podávat, místo abys ho sama zvedala. U bolavých bradavek nejdřív zkontroluj přisátí, jak je popsané v části o laktačním poradenství.

Baby blues se objevuje v prvních dnech po porodu a zažije ho asi každá druhá maminka: pláčeš zdánlivě bez důvodu, jsi přecitlivělá, chvíli přehnaně šťastná, chvíli zoufalá. Většinou odezní během hodin nebo dní, nejpozději asi do dvou týdnů. Pokud potom pláčeš skoro denně dál, je čas to probrat s lékařem.

Poporodní deprese je onemocnění, ne slabost. V prvním roce po porodu jí onemocní asi 10–15 % žen a může začít kdykoli během tohoto roku. Známky, které trvají déle než dva týdny:

• Cítíš se skoro pořád sklesle, úzkostně, podrážděně nebo vnitřně prázdně.

• Věci, které ti dřív dělaly radost, tě nechávají chladnou.

• Nemůžeš spát, i když miminko spí.

• Trápí tě pocity viny, pochybnosti o sobě nebo neustále se vracející obavy o miminko.

Děsivé myšlenky jsou časté. Mnoho čerstvých rodičů má najednou v hlavě obrazy, že se miminku něco stane nebo že by mu sami mohli ublížit. Takové nechtěné myšlenky působí cize a nepřecházejí do činů. Nedělají z tebe nebezpečného člověka – přesto o nich brzy mluv, protože se dají dobře léčit.

Co dál

1. 1

   Vyplň si dotazník EPDS – třeba jako první krok k rozhovoru.

2. 2

   Promluv si s praktickým lékařem nebo gynekologem – a pokud ji máš, i s porodní asistentkou. O termín k psychologovi nebo psychiatrovi se můžeš zkusit objednat i sama, bez doporučení.

3. 3

   Existuje účinná léčba, hlavně psychoterapie a podle potřeby i léky. Mnohá antidepresiva jsou slučitelná s kojením; které je vhodné, prober s lékařem. A léčba nemusí znamenat odloučení od miminka – zeptej se lékaře, jaké možnosti máš.

4. 4

   Podporu nabízí i spolek Úsměv mámy (vrstevnické poradenství, zdarma) a program Perinatal Národního ústavu duševního zdraví ve více než 45 klinikách.

Vzácně, ale akutně: poporodní psychóza. Nejčastěji začíná náhle v prvních dvou týdnech po porodu. Časný znak: skoro nespíš, a přesto jsi rozjetá, myšlenky i řeč se řítí. Později se může přidat zmatenost, bludy nebo halucinace. Pokud žiješ sama, ukaž tyto řádky někomu blízkému, kdo se bude pravidelně ozývat. Kdo má bipolární poruchu nebo už poporodní psychózu jednou prodělal, měl by plánovat s lékařem a psychiatrem už před porodem – včetně toho, kdo bude v noci přebírat krmení.

Nedostatek spánku s miminkem je normální, ale nemusíš ho jen vydržet. Tři nejsilnější páky jsou: rozdělit si noc na směny, chránit první večerní blok spánku a konkrétně si říkat o pomoc. Nejtěžší bývají první měsíce, pak se to krok po kroku uvolňuje. Pokud se týdny cítíš prázdně nebo úzkostně, není to na zatnutí zubů, ale na lékařskou pomoc.