Miminko pláče ve spánku: co za tím může být?

Pláče tvoje miminko ve spánku, často ani není doopravdy vzhůru: miminka spí v kratších úsecích než dospělí. Jeden spánkový cyklus u nich trvá cca 50 minut, u dospělých cca 90. V každém cyklu se střídá lehký, živější spánek s hlubokým, klidným spánkem. Při přechodu do dalšího cyklu se tvoje miminko na chvíli vynoří: protahuje se, vzdychá, kňourá – nebo krátce zapláče. Často pak samo zase plynule usne dál, aniž by se skutečně probudilo.

Je úplně normální, že miminka v lehkém spánku kňourají, pláčou nebo občas zasténají. Něco jiného je, když sténá při každém jednotlivém výdechu a zároveň dýchá rychle nebo namáhavě: to je varovný příznak (víc níže). Pediatrické odborné společnosti zdůrazňují, že kojenci a batolata se v noci pravidelně budí, často i několikrát a nejčastěji při přechodu mezi spánkovými fázemi – některé až zhruba do pěti let. Není to nic chorobného. A ne každé probuzení znamená hlad. Někdy jde jen o krátkou „kontrolu“: Je všechno ještě tak, jak to bylo při usínání?

Přibližně kolem tří až čtyř měsíců se miminka učí navazovat spánkové cykly bez probuzení mezi nimi. Nejde to ale každou noc a mnoho dětí se i po prvních narozeninách stále budí aspoň jednou za noc. Velké vyhodnocení mnoha studií ukázalo, že v prvních dvou měsících života vychází průměrně necelé dvě noční epizody bdění, ve zbytku prvního roku asi jedna – s velkými rozdíly dítě od dítěte.

Proč miminka ve spánku cukají, funí a vydávají různé zvuky, vysvětlujeme v našem článku o aktivním spánku. Tady se věnujeme pláči: kdy je to běžná součást spánku, co za tím může být a kdy tě tvoje dítě opravdu potřebuje.

Po pár týdnech už miminko nepláče pokaždé stejně a ty se postupně naučíš ty rozdíly slyšet. Tenhle cit nenahrazuje diagnózu, ale v noci ti pomůže rychleji se rozhodnout. Typické jsou třeba tyto vzorce:

• Krátké zakňourání nebo zaplakání se zavřenýma očima, které po pár nádeších odezní: tvoje miminko je nejspíš v polospánku mezi dvěma cykly.

• Pláč, který pomalu sílí, poté co bylo miminko neklidné, cucalo si pěstičku nebo hledavě otáčelo hlavičku: to ukazuje na hlad.

• Kňourání a pláč po dlouhém, náročném dni, často už při ukládání: miminko může být přetažené.

• Náhlý, pronikavý křik, který zní úplně jinak než obvykle, nebo miminko, které při doteku vykřikne: to může ukazovat na bolest. Pak se podívej hned.

• Batole, které křičí s otevřenýma očima, rozhazuje rukama a vypadá, že tě nepoznává: to odpovídá nočnímu děsu.

• Batole, které se probudí s pláčem, tiskne se k tobě a nechá se utěšit: možná šlo o zlý sen.

Stejně důležité jako poslouchat je i dívat se. Má tvoje miminko zavřené oči, klidně dýchá a má normální barvu kůže, máš čas. Když ale pláč zní nezvykle slabě a naříkavě, miminko působí ochable nebo se mění barva kůže či rtů, nečekej.

U nočního pláče jako by si dvě dobré rady odporovaly. Podle odborných pediatrických společností nemusíš při každém nočním probuzení hned zasahovat a tvoje dítě nemusí hned z postýlky. Zároveň zdravotnické úřady jasně nedoporučují nechávat miminka vyplakat. Důvod je jednoduchý: malá miminka se z velkého rozrušení ještě neumějí uklidnit sama – potřebují k tomu tebe. Obojí jde dohromady, když postupuješ po malých krocích:

1. 1

   Chvilku zůstaň ležet a poslouchej. Když kňourání slábne, tvoje miminko nejspíš jen přechází do dalšího spánkového cyklu.

2. 2

   Podívej se, aniž bys rozsvítila velké světlo. Zavřené oči, klidný dech, normální barva kůže: ještě můžeš krátce počkat. Nápadné dýchání, bledá nebo namodralá kůže, ochablé miminko: jednej hned.

3. 3

   Když je pláč hlasitější nebo naléhavější, jdi k miminku. Nech tlumené světlo, mluv tiše, polož mu ruku na bříško nebo hrudník, zabroukej známou písničku. Pokud používá dudlík, můžeš ho nabídnout – u kojených dětí až ve chvíli, kdy je kojení dobře zavedené, a nikdy místo krmení, když dává najevo hlad. Dudlík nikdy nenamáčej do medu ani cukru a do postýlky nepatří šňůrka na dudlík. Když mu ve spánku vypadne, nemusíš ho vracet zpátky. Mnoho miminek tak znovu usne, aniž by se úplně probudilo.

4. 4

   Zkontroluj základní potřeby. Kdy tvoje miminko naposledy pilo? Není plenka hodně plná nebo nemá opruzený zadeček? Není zátylek zpocený? Nemá ucpaný nos? Neuvízla ručička nebo nožka mezi příčkami postýlky?

5. 5

   Vezmi miminko do náruče, když se neuklidní. Nosti ho, jemně houpej, nabídni prs nebo láhev, pokud připadá v úvahu hlad. Utěšování nerozmazluje.

6. 6

   Podívej se důkladněji, když nic nepomáhá. Změř teplotu, sundej ponožky a overálek a prohlédni prsty na nohou i rukou a oblast plenky. Když tvoje miminko i přes všechno pláče dlouho a nejde utišit, poraď se s lékařem.

Jak dlouho je „krátce“, záleží na věku. U novorozence je hlad nejčastějším důvodem pláče a hlad se nepřechází. U staršího miminka můžeš poslouchat déle: přibližně od šesti měsíců je podle americké pediatrické společnosti normální, že se miminko v noci probudí a samo znovu usne – a není nutné k němu hned spěchat. Pevný počet minut neexistuje. Vodítkem je sám pláč: Když slábne, počkej. Když sílí, běž za ním.

V prvních třech měsících života je hlad nejčastějším důvodem, proč miminka pláčou – i v noci. Potřebují jíst průběžně ve dne i v noci: kojení novorozenci mívají v prvních týdnech většinou 8 až 12 jídel za 24 hodin, děti krmené lahví 6 až 10. Zhruba do věku šesti měsíců je alespoň jedno noční krmení běžné.

Hlad se většinou hlásí ještě dřív, než začne opravdový pláč. Všímej si tichých signálů: miminko se začne vrtět, dává si pěstičku do pusy, vydává tiché mumlavé zvuky, otáčí hlavičku ze strany na stranu a hledavě otevírá pusinku. Když teď přiložíš nebo dáš láhev, jde to snáz, protože miminko, které už pláče naplno, se krmí hůř.

Někdy chce tvoje miminko několik dní pít výrazně častěji než obvykle, i v noci. Takové nahuštěné období obvykle trvá dva až tři dny, zřídka déle než týden. Pevné termíny pro to neexistují, i když kalendáře „růstových spurtů“ tvrdí opak. Při kojení se tvorba mléka častějším přikládáním sama přizpůsobí.

S věkem se obraz mění. Přibližně od půl roku zvládne mnoho dobře prospívajících miminek delší noční pauzy bez jídla. Spousta dětí ale v noci dál pije, a i to je normální. Kolem desátého měsíce už za nočním probouzením většinou nebývá hlad. Pokud je hlad nepravděpodobný, odborné pediatrické společnosti doporučují dítě v noci nepobízet k pití ani jídlu. Víc pak pomůže tvůj hlas, tvoje ruka a vaše známé rituály.

Mnoho rodičů doufá, že čím víc bude miminko unavené, tím líp bude spát. Obvykle je to naopak: za neklidnými nocemi často kromě tělesných příčin stojí i denní rytmus, který ještě dobře nesedí – třeba večer, který byl příliš nabitý nebo moc dlouhý. Přestimulované, přetažené dítě pak se spánkem bojuje, i když už se mu klíží oči.

První známky únavy jsou nenápadné: zívání, mnutí očí, pohled do prázdna, cucání prstů, náhlé přimknutí k tobě. Když se přehlédnou, často přijde hlasitější fáze: kňourání, pláč, u batolat i záchvaty vzteku nebo poslední příval energie, jako by po únavě nebylo ani stopy.

Jak tomu předcházet: ulož miminko už při prvních známkách únavy, ne až když začne plakat. Když odpadne denní spánek, posuň večerní usínání raději trochu dopředu než dozadu. Pokud ale tvoje dítě pravidelně leží v posteli vzhůru déle než 30 minut, než usne, možná ještě nebylo dost unavené – běžné je asi do 20 minut.

Jak dlouho miminka obvykle vydrží vzhůru v kuse, ukazují následující orientační hodnoty. Kolem 2 měsíců je to cca 1–1,5 hodiny, kolem 9 měsíců cca 2,5–3,5 hodiny. Nejsou to ale pevná pravidla: některé děti potřebují spánek dřív, jiné vydrží déle. Dívej se nejdřív na svoje dítě a teprve pak na hodiny.

Když malé miminko večer neutišitelně pláče, krčí nožičky a přitom pouští větry, mnoho rodičů hned myslí na bolení bříška. Odborníci jsou opatrnější: jen asi 5 procent miminek, která hodně pláčou, má skutečně problém se žaludkem nebo střevy. A vzduch, který prochází zdravým střevem, zpravidla nebolí.

Navíc miminka v prvních týdnech života v průměru pláčou stále víc. Kolem šestého týdne dosahuje pláč vrcholu asi 2,5 hodiny denně, potom ho ubývá. Od 16. týdne je to v průměru už jen asi hodina. Hodně miminek pláče hlavně pozdě odpoledne a večer. Když jinak zdravé miminko pláče po týdny velmi hodně, odborníci mluví o nadměrném pláči, dříve často označovaném jako tříměsíční kolika. Přesná příčina není jasná. Většinou se to výrazně zlepší ve třech až čtyřech měsících, někdy to trvá do šestého měsíce. Kde v té době hledat pomoc, najdeš níže.

Časté je i ublinkávání po pití. Svalový kroužek na dolním konci jícnu je u miminek ještě slabý, proto se trochu mléka snadno vrací zpět. Obvykle to začíná v prvních osmi týdnech života a do prvních narozenin to z velké části odezní. Co může pomoct:

• Drž miminko při pití a po něm co nejdéle ve vzpřímené poloze.

• Nech ho odříhnout už během krmení, ne až na jeho konci.

• Pokud máš podezření na bolení bříška: polož miminko, dokud je vzhůru, bříškem přes svá kolena a jemně ho hlaď po zádech. Mnoho miminek uklidní i nošení, jemné houpání nebo teplá koupel. Voda má být jen příjemně teplá, zkontrolovaná loktem nebo teploměrem, a ve vaně nenechávej miminko ani na vteřinu samotné.

• Na spaní ho ale vždy polož naplocho na záda – i při refluxu nebo rýmě. Nezvedej horní konec matrace a nepodkládej ho klínovým polštářem.

Kapky nebo bylinné přípravky proti kolice nemají podle britské veřejné zdravotní služby prokázaný účinek. Neměň samovolně umělou výživu a při kojení jen tak nevyřazuj potraviny, ale prober to s pediatrem. Lékařskou pomoc bez odkladu potřebuješ, pokud miminko zvrací krev, zvrací obloukem (zvlášť po každém jídle v prvních dvou měsících života), špatně přibývá nebo kvůli neklidu vůbec nepřestává plakat. Zelené nebo žlutozelené (žlučovité) zvracení je u miminek naopak akutní stav: hned s ním jeď do dětské nemocnice.

Jen máloco se tak často viní ze špatných nocí jako zuby. Většině miminek vyroste první zub kolem šestého měsíce, některým už před čtvrtým, jiným až po prvních narozeninách. Ve dvou až třech letech už bývají všechny mléčné zuby venku.

Když se zub prořezává, dáseň může být zarudlá a citlivá. Mnoho miminek více slintá, kouše všechno kolem sebe, má červené tvářičky, sahá si na ouška, je protivné a spí neklidněji. Teplota může mírně stoupnout, ale zůstává pod 38 °C. Horečka, průjem nebo miminko, které vypadá opravdu nemocně, se prořezáváním zubů vysvětlit nedají. Velká americká dětská nemocnice navíc zdůrazňuje: prořezávání zubů dělá některá miminka mrzutá, ale obvykle není důvodem opravdového pláče.

Jak můžeš miminku ulevit:

• Kousátko z lednice, nikdy ne z mrazáku, protože zmrzlé může poranit dáseň. Nikdy ho nevěš na krk.

• Jemná masáž dásní čistým prstem.

• Pokud už tvoje miminko jí příkrmy, může mu ulevit kousek vychlazeného měkkého ovoce, třeba melounu – samozřejmě jen když u něj sedíš.

• Žádné jantarové ani „kousací“ náhrdelníky: hrozí u nich zadušení a uškrcení.

• Znecitlivující gely na dásně jen po poradě. Že opravdu pomáhají, je doložené jen velmi slabě. Gely s benzokainem se pro miminka nedoporučují a i gely s jinými znecitlivujícími látkami, jako je lidokain, dávej jen po doporučení z ordinace nebo lékárny. U homeopatických přípravků na prořezávání zubů chybí důkaz účinnosti. Léky proti bolesti podávej jen po poradě s pediatrem nebo lékárníkem a přesně podle hmotnosti dítěte.

Když tvoje miminko i přes kousátko a utěšování dlouho pláče a nejde utišit, má horečku nebo se přidají další známky nemoci, hledej jiný důvod. Často jde o začínající infekci.

Když miminko zhruba od tří měsíců začne najednou plakat nově a nezvykle, bývá nejčastější tělesnou příčinou začínající nemoc. Projdi si tyto body:

• Bolest ucha: Zánět středního ucha se často objeví během nachlazení nebo několik dní po něm. Typická je píchavá, pulzující bolest, hlavně v noci, k tomu neklidný spánek, plačtivost, často horečka, někdy miminko nechce pít. Mnoho dětí si opakovaně sahá na ucho – to ale dělají i děti, kterým rostou zuby. Pokud máš u dítěte mladšího než rok podezření na zánět ucha, nech ho vyšetřit lékařem.

• Ucpaný nos: Při pití z prsu nebo lahve potřebují miminka volný nos. Pomoci mohou solné nosní kapky, u dětí mladších než jeden rok jedna kapka do každé nosní dírky před krmením. Více o tom píšeme v našem článku o nočním kašli.

• Horečka: Když je tvoje miminko horké nebo pláče jinak než obvykle, změř mu teplotu, u miminek nejpřesněji v konečníku. U dětí do tří měsíců platí: od 38,0 °C je potřeba okamžité lékařské vyšetření, v noci ideálně rovnou v dětské nemocnici, protože v tomto věku je nutné pečlivě vyloučit závažnou infekci. Varovným příznakem je v tomto věku i nápadně nízká teplota pod 36,5 °C.

• Opruzený zadeček: Odřená oblast pod plenou bolí a může tvoje miminko v noci budit. V takovém případě přebal i v noci, při tlumeném světle a bez zbytečného rozruchu.

• Příliš teplo nebo zima: Ideální teplota v ložnici je asi 16–18 °C. Sáhni na zátylek: teplý, ale ne zpocený, je přesně správně.

• Vlas omotaný kolem prstu na noze nebo ruce: Je to vzácné, ale důležité. Jediný vlas nebo nit se může tak pevně omotat kolem prstu na noze, prstu na ruce nebo penisu, že ho zaškrtí. Místo oteče, zčervená nebo zmodrá a často je vidět jemná rýha. Může to velmi bolet a je to důvod okamžitě vyhledat lékařskou pomoc.

Znát bys měla i jednu vzácnou, ale závažnou příčinu: invaginaci střeva. Při ní se jedna část střeva zasune do následujícího úseku. Nejčastěji postihuje miminka mezi pátým a devátým měsícem. Typické jsou náhlé, silné záchvaty bolesti: tvoje miminko hlasitě křičí a přitahuje kolínka k břichu, mezi tím chvíli působí skoro normálně, a pak to začne znovu. Přidat se může žlutozelené zvracení a stolice s krví a hlenem. Je to akutní stav: volej 155 (nebo 112) nebo jeď hned na urgentní příjem nemocnice s dětským oddělením, i když ve stolici ještě není krev.

Ve druhé polovině prvního roku udělá tvoje miminko velký objev: existuješ i tehdy, když tě nevidí – a můžeš odejít. Kolem osmého měsíce se u mnoha dětí objevuje separační úzkost a ostych z cizích lidí. Nejsilnější bývá většinou mezi 10. a 18. měsícem, zhruba do druhých narozenin slábne. Není to krok zpátky, ale známka toho, že se vytvořila dobrá vazba.

V noci to může znamenat, že se tvoje dítě budí častěji a úzkostně tě volá, často jednoho konkrétního rodiče. Kolem devátého měsíce se ostatně budí častěji obzvlášť hodně dětí: v jedné italské studii mělo v tomto věku víc než každé čtvrté miminko více než dvě probuzení za noc. Do stejného období spadají i nové dovednosti, jako je lezení nebo vytahování se do stoje, a i ty mohou souviset s neklidnějšími nocemi. Více o tom píšeme v našem článku o spánkové regresi.

Co v této fázi pomáhá:

• Krátce a spolehlivě utěšit. Běž za dítětem, mluv klidně, polož mu ruku na záda. Často stačí jistota, že jsi tam.

• Trénovat přes den. Jednoduché hry na schovávanou, při kterých se schováš za plenu a zase se ukážeš, dítěti ukazují: Kdo odejde, zase se vrátí.

• Neskrývat loučení. Řekni mile a věcně, že odcházíš a za chvíli se vrátíš, místo abys nenápadně zmizela.

• Známý průběh večera. Stálý večerní rituál dodává jistotu, zvlášť když se přes den děje hodně nového, třeba když si dítě zvyká na péči mimo domov.

• Utěšující věc pro batole. V prvním roce zůstává postýlka bez plyšáků. Potom může s opětovným usnutím pomoct malý plyšák.

Mnoho rodičů si klade otázku, jestli už i miminko může mít zlé sny. Upřímně: nikdo to neví jistě, protože miminko nedokáže říct, co prožívá. Špatný sen od druhé poloviny prvního roku úplně vyloučit nejde. Typicky se ale noční můry objevují až později: podle Americké akademie pediatrie (AAP) přibývají přibližně mezi třetím a dvanáctým rokem. U plačícího miminka proto bývá mnohem pravděpodobnější hlad, únava, potřeba blízkosti nebo nepohoda.

U batolat se přidává něco, co rodiče často velmi vyděsí: noční děs, také pavor nocturnus. V jedné kanadské dlouhodobé studii s téměř 2 000 dětmi byl nejčastější v 1,5 roce, kdy takové epizody zažila dobrá třetina dětí. Jiné zdroje kladou hlavní výskyt mezi třetí a osmý rok. U malých dětí je noční děs zpravidla neškodný a sám odezní.

Při nočním děsu se tvoje dítě ve skutečnosti úplně neprobudí. Vytrhne se z hlubokého spánku, většinou jednu až dvě hodiny po usnutí, často ještě dřív, než si sama lehneš do postele. Křičí, působí vyděšeně, možná rozhazuje rukama, potí se, má otevřené oči a vypadá, že tě nepoznává. Obvykle je po pěti až 15 minutách po všem. Dítě spí dál a ráno si nic nepamatuje.

Naopak noční můra tvoje dítě opravdu probudí, většinou ve druhé polovině noci, často až k ránu. Pláče, hledá tvoji blízkost a nechá se utěšit. Jakmile už umí mluvit, často ti poví, co se mu zdálo.

Při nočním děsu nejvíc pomáhá zachovat klid, i když je to těžké. Dítě nebuď, protože když ho vytrhneš z hlubokého spánku, je zmatené a často ještě rozrušenější. Zůstaň nablízku, mluv tiše a klidně a postarej se, aby se nebouchlo nebo nespadlo z postele. Přidržet ho potřebuješ jen tehdy, když by si jinak mohlo ublížit. Utěšování v běžném smyslu nefunguje, protože tě dítě vůbec nevnímá. Není to tvoje vina.

Jako prevenci pediatři doporučují dostatek spánku, pravidelné časy ukládání a klidný večer se známým rituálem. Světová zdravotnická organizace dětem mladším dvou let vůbec nedoporučuje čas u obrazovek, a to ani přes den. Pokud se noční děs objevuje vždy ve stejnou dobu, britská veřejná zdravotní služba doporučuje zkusit následující: po dobu dvou týdnů své dítě každou noc asi 15 minut před obvyklým časem jemně probuď. Může to pomoci dalším epizodám předejít.

Po noční můře tvoje dítě potřebuje přesně to, co ti napovídá instinkt: tebe. Vezmi ho do náruče, řekni mu, že je v bezpečí, a zůstaň s ním, dokud se neuklidní. Pokud chce, může ti o snu vyprávět. Malé noční světýlko může pomoct, když ho děsí tma.

Promluv si o tom s pediatrem, pokud se noční děs objevuje velmi často, trvá delší dobu nebo si nejsi jistá, jestli o něj opravdu jde. Krátké video z mobilu může při posouzení pomoct. Pokud epizoda vypadá spíš jako záchvat křečí, třeba se ztuhlým tělem, rytmickými záškuby nebo namodralými rty, volej 155 (nebo 112).

Některá miminka pláčou tak moc, že rodiče dojdou na hranici svých sil, nejčastěji v prvních třech až šesti měsících života a často pozdě odpoledne a večer. Odborníci tomu říkají nadměrný pláč. Myslí se tím miminko, které se skoro nedá utišit a pláče víc než tři hodiny denně – déle než tři dny v týdnu, po dobu nejméně tří týdnů. Nic to nevypovídá o tom, jaká jsi máma nebo táta. A nemusíš tím procházet sama ani sám.

Pomoci ti mohou tato místa:

• Pediatrická ordinace: Tam se zjistí, jestli za pláčem nestojí nemoc. I mimo ordinační hodiny se můžeš obrátit na dětskou pohotovost, kterou najdeš na webu své zdravotní pojišťovny.

• Když si nevíš rady: poraď se s dětským lékařem – pomůže ti najít další podporu, pokud je potřeba, třeba psychologa nebo fyzioterapeutku.

• Rodičovská linka: Na čísle 606 021 021 ti poradí zdarma – po–čt 9–21, pá 9–17 hodin, k dispozici je i chat a e-mail.

• Linka první psychické pomoci: Na čísle 116 123 ti pomůžou nonstop a zdarma, když je ti hned teď zle.

Pro každý rozhovor je užitečný deníček pláče a spánku. Odborné pediatrické společnosti doporučují při starostech o spánek zhruba tři týdny zapisovat, kdy tvoje dítě spalo, kolikrát se probudilo, kdy bylo neklidné a kdy pilo nebo jedlo. Stačí papír vedle postele. Pohodlnější je to v aplikaci jako Moonsleep: spánek, jídla, teplotu i léky tam zadáš klepnutím a do poznámky si zapíšeš, kdy tvoje miminko plakalo a co pomohlo. Díky tomu se ukážou vzorce, které v únavě snadno zapadnou.

Když je toho na tebe moc: Polož miminko na bezpečné místo, nejlépe na záda do postýlky. Na chvilku odejdi vedle, otevři okno a zhluboka dýchej. Průběžně se k miminku vracej a zajisti si podporu: zavolej někomu, komu věříš, nebo na Rodičovskou linku. Na chvíli bezpečně odložit plačící miminko je naprosto v pořádku. Nikdy s ním ale netřes, ani krátce: už pár sekund ztráty kontroly může jeho mozek těžce a trvale poškodit. Pokud se to stalo nebo máš podezření, že někdo s tvým miminkem zatřásl, okamžitě jeď do nejbližší dětské nemocnice nebo volej 155 (nebo 112). Promluv o tomhle riziku i se všemi, kdo se o tvoje miminko starají.

Svoje miminko znáš líp než kdokoli jiný. Lékařskou radu vyhledej vždy, když ti jeho pláč připadá cizí nebo působí úplně jinak než obvykle. Jednou se zeptat zbytečně je lepší než jednou se nezeptat vůbec.

Hned volej 155 (nebo 112), když tvoje miminko …

• dýchá namáhavě nebo velmi rychle, při každém výdechu sténá nebo se mu vtahuje kůže mezi žebry či pod hrudní kostí,

• má pauzy v dýchání a přitom modrá, bledne nebo je ochablé,

• má bledou, namodralou, šedou nebo skvrnitou kůži, rty nebo jazyk,

• je ochablé nebo apatické nebo jde jen těžko probudit,

• má křečový záchvat,

• má vyrážku, která po stlačení nebledne,

• má silné, opakující se záchvaty bolesti, při kterých přitahuje nohy k břichu – zvlášť pokud se přidá žlutozelené zvracení nebo krev ve stolici.

Okamžitě jeď do dětské nemocnice – a pokud se tam rychle nedostaneš, volej 155 (nebo 112) –, když tvoje miminko …

• je mladší než tři měsíce a má 38,0 °C nebo víc, nebo naopak méně než 36,5 °C,

• zvrací zeleně nebo žlutozeleně (žlučovitě),

• má otok v třísle nebo na šourku a přitom pláče nebo jeví známky bolesti,

• má zaškrcený, oteklý nebo zbarvený prst na noze, prst na ruce nebo penis,

• mohlo jako batole spolknout knoflíkovou baterii.

Okamžitě vyhledej lékařskou pomoc – v noci na urgentním příjmu nebo volej 155 (nebo 112) –, když tvoje miminko …

• pláče déle než dvě hodiny bez přestávky a nic ho neuklidní,

• pláče nezvykle pronikavě nebo nápadně slabě, při doteku vykřikne nebo ti připadá hodně změněné,

• má vystouplou nebo vpadlou fontanelu (měkké místo nahoře na hlavičce),

• odmítá pít nebo má výrazně méně mokrých plen než obvykle – nečekej, až bude 12 hodin bez mokré plenky,

• zvrací krev nebo zvrací obloukem.

Pro orientaci: krátké pauzy v dýchání kratší než asi 10 sekund patří u novorozenců k normálnímu, trochu nepravidelnému dýchání, stejně jako občasné zabručení při tlačení. Pokud jsou pauzy delší, nech miminko vyšetřit lékařem.

Když tvoje miminko pláče nově a nezvykle, ale dá se utěšit a jinak vypadá zdravě, obvykle stačí druhý den zavolat do pediatrické ordinace.

Noční pláč vyčerpává, zvlášť když trvá týdny. Jste-li na to dva, rozdělte si noci: kdo má službu, poslouchá a vstává, druhý člověk se může opravdu vyspat, klidně i se špunty do uší ve vedlejším pokoji. Jsi-li na to sama, přijmi pomoc, když se nabízí, a řekni si o ni co nejkonkrétněji – třeba o hodinu procházky s kočárkem odpoledne, během které se můžeš vyspat.

A nezapomeň: to, že tvoje miminko v noci pláče, není vysvědčení o tobě. Je to malý člověk, který se teprve učí zvládat hlad, únavu, blízkost a všechny nové dojmy. Nemusíš umět každý pláč hned rozluštit. S každou nocí poznáváš svoje dítě o něco víc – a ono tebe.